Bílou stopou

Výběr běžeckých lyží

Lyže se šupinami

Základní rozdělení běžeckých lyží je na lyže určené pro klasický způsob běhu, lyže na bruslení a lyže univerzální neboli combi. Lyže na klasiku ještě rozdělujeme na ty, které se mažou vosky a na ty, které mají ve středu skluznice šupinky nebo vlnky. Zjednodušeně by se dalo říci, že šupinky vosky nahrazují. Na druhou stranu lyži brzdí při jízdě po rovině či s kopce, což však někomu může vyhovovat. Z těchto důvodů jsou tyto lyže určeny především rekreačním běžcům - turistům, kteří nemají závodní ambice nebo se nevyznají tolik v mazání. Nejlépe šupinky fungují při teplotách kolem 0°C, kdy je obtížné klasické lyže namazat voskem a pro lyžaře se šupinkou na skluznici nastávají ideální podmínky. Naopak nejhůře se s šupinkami jezdí v přemrzlé tvrdé stopě nebo starém sypkém sněhu, kdy se šupinka dokonale nezasekne a nedojde k jistému odrazu. Nejvíce se opomíjí fakt, že voskování plní také funkci údržby skluznice - každá jízda na sněhu skluznici vysušuje (světlá suchá místa), ale také znečisťuje od jehličí, starých vosků ve stopě atd.

Délka a tvar lyží

Při výběru lyží jsou důležitými parametry délka a tvrdost. Klasické lyže by měly být o 25-30 cm delší, než je výška lyžaře. „Skejtové“ neboli lyže na bruslení o 15-20 cm vyšší, než je tělesná výška. Správná délka klasických lyží je důležitá především proto, aby se člověk mohl na lyži dostatečně sklouznout. Krátká lyže bude mít mnohem menší skluz než lyže dlouhá. Nemusíte se přitom bát, že budete na dlouhých lyžích neobratní. Proto se klasiky jezdí hlavně ve stopě. U lyží na bruslení je tomu naopak. Mimo stopu (ne v hlubokém sněhu) se lépe ovládají lyže krátké, i zde však potřebujete mít co nejdelší skluz, ovšem ne na úkor délky lyže. Platí pravidlo, že pokud si nebudete jisti délkou lyže, tak u klasiček dejte přednost delší lyži a lyží na bruslení délce kratší.
Oproti lyžím na klasiku jsou bruslařské lyže více vodivé, protože jezdí mimo stopu. Mají oproti klasice zpevněné hrany, špičky i paty a zároveň jsou také v místě špičky a paty rozšířeny, což je vlastně obdobný systém jako u lyží na carving. Rozšíření je však nepatrné, letmým pohledem téměř nerozpoznatelné.

Tvrdost lyží

Ještě důležitějším faktorem než délka lyže je její tvrdost. U klasických lyžích je to dokonce pro lyžaře téměř „životně“ důležitý údaj. Pokud si vyberete lyži příliš měkkou, nevytvoří se při skluzové fázi pod ní dostatečná mezera. Lyže bude zachytávat o sníh a pojede pomalu. Naopak velmi tvrdá lyže nebude při odrazu v dostatečném kontaktu se sněhem a začne „ustřelovat“. To samé platí i u bruslařské lyže. Tvrdá lyže bude na tvrdých a upravených tratích ustřelovat do stran a navíc bude mít sníženou vodivost, čímže se sníží stabilita běžce. Měkká lyže se příliš prošlápne a zpomaluje lyžaře díky větší třecí ploše.

Běžkařský obojživelník

Pokud nechcete investovat peníze do klasických i bruslařských lyží a přesto chcete zkusit oba styly, pak se vyplatí koupit lyže s označením „combi“ nebo nově tzv. fitness. Jsou to lyže, které vzhledově vypadají jako lyže na „skejt“, ale jsou měkčí a vaši postavu by měly převyšovat zhruba o 20 cm. Jestliže v obchodě tento typ lyží nenajdete, vyberte spíše kratší a tvrdší klasickou lyži. Umožní alespoň částečně se při klasickém stylu odrazit a při bruslení její kratší délka nepřekáží. Navíc bývají tyto lyže ve stejné cenové relaci jako kombíky, ale mnohem kvalitnější. Fitness lyže u nás ještě stále nejsou příliš rozšířené. O jejich délce rozhoduje především váha lyžaře. Jsou určené těm, co jízdu na běžkách považují spíše za sport než turistiku.

Bazarové lyže

Při nákupu především starších lyží je dobré zkontrolovat, jestli není porušená nebo odchlípnutá skluznice, nerovnoměrně vytvarován žlábek nebo podélně zkroucená lyže. V některých případech je lepší vybrat si starší používané značkové lyže, u kterých bývají stále zachovány dobré jízdní vlastnosti, často lepší než u některých nových, ale neznačkových lyží. Pro náročnější lyžaře je příjemný pocit mít staré "práskačky" na trénink, nebo když je málo sněhu, a šetřit si své nové značkové lyže na ideální podmínky.
 


Správné namazání běžek 

Jak namazat běžky
Správný postup mazání musíme rozlišit do dvou kategorií. Jinak nanášíme sjezdové parafíny a jinak stoupací vosky. Nejprve se budeme věnovat parafínům. Přeci jen ty mažeme jako úplně první.
Jak namazat parafín?
Běžku mažeme od parafínu. Předně je však nutné odstranit nečistoty ze skluznice. K tomu nám poslouží bronzový kartáč. Pokud ho nemáme, tak je vhodné očistit lyži alespoň suchým nepelichajícím hadrem. Obzvláště u kartáčku si dáváme záležet, aby naše tahy vedly po směru, od špičky k patě, nikoliv „proti srsti“.
Pokud už byla lyže namazána stoupacím voskem, tak dbáme na to, abychom kartáčkem nezajeli do mazací komory, a tím ho trvale neznehodnotili. Dalším důvodem je voskový prach a piliny dostávájící se do mazací komory, které zde ruší účinek stoupacích vosků, proto je vhodné tuto komoru překrýt kupříkladu novinami, či hadrem.
Po vyčištění přistoupíme k další fázi. Vyjmeme kostičku parafínu vhodné barvy z krabičky a krátkými tahy sem a tam (mimo mazací komoru) ho nanášíme na lyži. Často je nutné na vosk pořádně přitlačit tak, aby za sebou zanechával stopu. Případně si můžeme vypomoci lehkým nahřátím a následným nakapáním. Speciální péči pak věnujeme důkladné přípravě a namazání žlábku.
Zažehlujeme
Jakmile jsme spokojeni s relativní rovnoměrností a množstvím (stačí skutečně jen tenká vrstvička), tak do ruky vezmeme čistou žehličku a opět tahy od špičky k patě s vynecháním mazací komory vosk zažehlíme. Teplota tání bývá okolo 100°C – 130°C, na domácích žehličkách tomu zhruba odpovídá kousek za silonem, napařování vypínáme. Tu nesmíme nechat delší dobu na jednom místě, jinak bychom mohli propálit skluznici, a tím ji znehodnotit. Fakt, že jsme odhadli správnou vrstvu, kontrolujeme tím, že nám za žehličkou zůstává souvislý povrch připomínající hladinu rybníka. Pokud tomu tak není, tak musíme přimazat. Ke konci žehlení pak ještě nesmíme zapomenout projet žlábek a žehličku důkladně očistit savým papírem, či hadrem.
Strháváme
Poté necháme lyže vychladnout. Nejvhodnější, ale časově nejnáročnější je pozvolné vychladnutí. Jakmile parafín dostatečně ztvrdne, postoupíme dále. Vezmeme do ruky plexisklovou stěrku a rovnoměrnými pohyby od špičky k patce stahujeme přebytečný vosk. Stěrku držíme zhruba pod úhlem 45°, podobně jako pluh za traktorem. Často je nutné lehce přitlačit. Přebytečný vosk necháváme volně odpadávat na zem. Ke konci pak protáhneme ještě žlábek.
Leštíme
Jakmile máme hotovo, tak se vrháme na další fázi – leštění. Poté co hadrem otřeme zbytky parafínu, vezmeme do ruky nylonový kartáč a začneme opět důvěrně známými pohyby po směru, mimo mazací komoru, leštit skluznici. V okamžiku, kdy z ní už nic na oko neodpadává, můžeme považovat parafinování za hotové. Bruslaři v této chvíli vyrážejí na trať, klasici jdou obhlédnout stopu, aby zjistili, co namazat na stoupání.
Jak namazat stoupací vosk?
Jakmile napustíme lyži parafínem, můžeme začít upravovat její stoupací část. Na očištěnou, vosků zbavenou mazací komoru nejprve nanášíme tenkou vrstvičku základního vosku – hezky česky označovaného „grundvosk“. Pokud ho nemáme ve výbavě, nahrazujeme ho modrým klistrem. Na čerstvý jemný sníh si pak dokonce můžeme tento základ dovolit vynechat.
Samotný postup
Samotný postup mazání je jednoduchý. Na skluznici nejprve naneseme „několik ťupek“ a poté je rozžehlujeme. K manipulaci s klistrem nám poslouží dodávaná stěrka. Na rozdíl od parafínů si ale dáváme pozor, aby se nám vosk nedostal do žlábku. Výsledný film by měl být velmi tenký, ale zároveň rovnoměrný a „rozlitý“ po všech místech mazací komory. Při práci dbáme na to, abychom nepřetahovali mimo tuto zónu a dále je vhodné počítat s tím, že vosk má při jízdě spíše tendenci se roztahovat.
Podkladový vosk necháme ideálně zcela vychladnout a pak teprve přistoupíme k mazání stoupacího vosku odpovídajícímu aktuálním podmínkám. Jakmile vybereme vhodný druh, či jejich kombinaci, můžeme se pustit do mazání. Vosk opět nanášíme po velmi tenoučkých vrstvičkách, ideálně vytváříme strukturu „ťupek“ ve tvaru stromečku, případně si můžeme tvrdší vosk dovolit rovnoměrně natáhnout. Rozhodně se vyhýbáme silné vrstvě a zdálky viditelnému stromečku, jak bývá často chybně uváděno. Pokud to s množstvím vosku přeženeme, tak akorát dosáhneme syndromu zvaného „Karpaty“ – nerovnoměrná silná vrstva vosku začne na lyži pracovat, postupně se rolovat a velmi rychle rozmazávat směrem ven z mazací komory a brzdit. Zde totiž platí, že méně je více.
Jednotlivé vrstvy
V praxi mažeme tenkých vrstviček vždy několik. Většinou záleží na ostrosti sněhu a charakteru a délce zamýšlené trasy, ale přesto je vhodné množství alespoň tři a více. První vrstvy zažehlujeme, přičemž dbáme na to, abychom novou vrstvu „neprožehlili“ do té předchozí. Po každém cyklu necháváme lyži mírně zchladnout. Poslední vrchní vrstvu pak místo žehličky pouze rozkorkujeme. Korkem pohybujeme sem a tam dle fráze „třením vzniká teplo“. Pokud mažeme kombinaci různých vosků, tak musíme mít na paměti, že měkčí (teplejší) vosk nesmí nikdy přijít pod tvrdší (studenější). V celém procesu pak pečlivě sledujeme výslednou výšku vrstvy vosků, která nesmí být příliš silná. Nezapomeňme: přimazat se dá vždycky, ale naopak to nejde.
V průběhu celé práce se pak vyplatí velmi často čistit žehličku a podobně jako u parafinování postupovat tak, abychom nepropálili skluznici. Postupné zchladnutí je pak nejšetrnější jak k samotným lyžím, tak i k funkci vosků. Těsně před ukončením mazání pak protáhneme, a tím vyčistíme, žlábek. Před samotným nástupem do stopy necháme lyži zchladnout na venkovní teplotu.
Pokud nám vosk těsně krátce po vyjetí párkrát ustřelí, ještě nevěšíme hlavu, protože podobně jako naše tělo, i on potřebuje nějakou tu chvíli na zahřátí k optimálnímu výkonu.
Jak namazat klister?
Klister se maže podobně jako podkladový vosk s tím, že tentokráte dáváme o chlup silnější vrstvičku. Dále nemusíme jako u stoupacích dávat několik vrstev, ale vystačíme si jen s jednou. Přestože klister stačí pouze roztáhnout pomocí dodávané stěrky, je vhodnější ho lehce zažehlit – zrovnoměrníme tím tak výslednou vrstvu a vosk také na lyži lépe drží a méně se sjíždí. Při nanášení opět pečlivě odměřujeme množství - rozhodně není žádoucí vymáčknout najednou půl tuby. Mazací komora na klistry bývá o něco kratší, takže se snažíme o její dodržení. Přeci jen tento druh vosku má úžasnou tendenci roztahovat se tam, kam nepatří.
Před uvedením do provozu - úvodní mazání
Každá skluznice bývá před opuštěním výrobny lehce naparafínována, ale v naprosté většině případů to nestačí. Proto musíme před prvním ostrým testem našich nových lyží věnovat trochu pozornosti jejich přípravě tak, aby nám co nejdéle vydržely v dobrém stavu. Na čistou skluznici zažehlíme dle typu lyže (bruslařská po celé, klasická mimo mazací komoru) středně tvrdý parafín – obvykle se používá cokoliv ze škály fialová, červená. Tento vosk pak necháme alespoň půl hodinu zchladnout a strhneme ho. Potom už mažeme parafín dle aktuálních podmínek. Po jeho následném strhnutí a vyleštění už můžeme vyrazit ozkoušet, jak to sviští.
Jak často mazat?
Co se týče sjezdového vosku, tam lze poradit celkem jednoznačně – při výrazné změně teploty nebo pokud se nám na skluznici začnou objevovat „bílá“ vysušená (jakoby ošoupaná) místa. Kvalitně zažehlený parafín však vydrží poměrně dost.
Naproti tomu stoupací vosky mažeme častěji. Určitě je vhodné připravit lyže před každým výjezdem. Nejenže stoupací vosky mají poměrně úzký záběr, co se povětrnostních podmínek týče, ale také toho rozhodně nevydrží tolik. Někdy je nutné přimazávat i v průběhu delšího výletu, či aktuálních změnách počasí a sněhu.
Jak se zbavit vosku?
Na odstranění stoupacích vosku se vyrábějí speciální smývací roztoky, ale s úspěchem lze použít i technický benzín. Ten však není ke skluznici nejšetrnější a značně ji vysušuje, proto bychom měli být při jeho používání maximálně obezřetní. Každý by se tedy měl nejdříve pokusit vosk strhnout pomocí stěrky a až teprve, pokud není zbytí, přistoupit ke zmíněné drastické metodě.
Další z možností jak pročistit sjezdovou část skluznice představuje zažehlení velmi měkkého parafínu s tím, že se ještě za tepla okamžitě strhává.
Co se týče oblečení, tak z něj se vosky dostávají obvykle hůře. Obzvláště takový klistr bývá už na celý život. Naproti tomu z rukou ho lze prý poměrně úspěšně dostat za pomoci indulony.
Celý článek je ke stažení zde: spravne_namazani_bezek.pdf 

 

Tabulka vosků SWIX na odrazovou zónu určené pro závodníky i rekreační sportovce.
 

Rozsah pro čerstvě napadaný sníh/pro přeměněný jemnozrnný sníh (st. C)

 V 05 polar  12 až -25 / -15 až -30
 V 20 zelený  -8 až -15 / -10 až -18
 V 30 modrý  -2 až -10 / -5 až -15
 V 40 modrý extra  -1 až -7 / -3 až -10
 V 45 fialový specal  0 až -3 / -2 až -6
 V 50 fialový  0 / -1 až -3
 V 55 červený special  +1 až 0 / 0 až -2
 V 60 červený stříbrný  +3 až 0 / +1 až -1


 

Tabulka pro správné namazání běžek

Pro klasické lyžování by mohla pomoci následující tabulka:

 

Padající a čerstvý sníh

Nový sníh (1 . 4 dny)

Starý jemno- zrnný sníh (4 . 8 dní)

Hrubozrnný sníh (firn)

Led a ledová krusta

více jak +5o C

žlutý klistr, červený, klistr KR SWIX

žlutý + stříbrný klistr

červený + fialový + stříbrný klistr

červený klistr + stříbrný klistr

červený + fialový + modrý (jako základ)

+3o až +5o C

červený a žlutý, klistr KR SWIX

červený a žlutý

fialový + červený +žlutý klistr

červený + stříbrný klistr, fialový, bílý (.sádlo.)

modrý + fialový + stříbro

 

0 až 3o C

červený (slabá vrstva), klistr KR SWIX

červený+fialový

fialový klistr

fialový + červený + žlutý + stříbrný klistr

fialový + modrý + stříbrný klistr

-1 až +1o C

fialový + bílý (.sádlo.)

fialový special +bílý (.sádlo.)

fialový klistr + fialový special + stříbrný klistr

fialový klistr + modrý 

fialový klistr, červený + modrý

-2 až 0o C

fialový

fialový special

fialový klistr + modrý extra 

modrý + fialový klistr 

modrý + fialový klistr

-5 až -2o C

modrý extra

modrý extra

modrý klistr + modrý extra

modrý klistr + fialový

modrý klistr + fialový

-10 až -5o C

zelený + modrý extra 

zelený + modrý extra

modrý klistr + zelený + fialový

modrý klistr + fialový

modrý klistr + fialový

pod -10o C

zelený (.polar.)

zelený (.polar.)

zelený + fialový (.polar.)

modrý klistr + fialový

modrý klistr + fialový

Zvláštní doporučení:  

Klistr KR SWIX je mimořádně kvalitní a účinný vosk na mokrý sníh

Vosk s označením .polar., doporučovaný pro čerstvý sníh za velmi nízkých teplot, není běžně k sehnání,

 

Čerpáno z článku Máza to je věda...


Doporučená délka běžeckých lyží:

Dle způsobu užívání, váhy uživatele a dle způsobu výroby jsou tabulky délky lyží u výrobců individuální. Nutné je odzkoušení přímo na prodejně.


Doporučená délka běžeckých holí:

 Výška postavy  Skating  Clasic  Turistika
 (cm)  (cm)  (cm) (cm)
 190  170  155  150
 185  165  150  145
 180  165  145  140
 175  160  145  140
 170  155  140  135
 165  150  135  130
 160  145  130  125
 155  140  125  120
 150  135  125  120
 145  130  120  115
 140  125  115  110
 135  120  110  105
 130  115  105  100
 125  110  105  100
 120  110  100  95
 115  105  95  90
 110  100  90  85


 

Lyžařské areály na Jižní Moravě a v okolí Brna

1. Lyžařský areál Němčičky
Lyžařské středisko mezi vinohrady je opravdu raritou a se svými 180 metry nad mořem se jedná o nejníže položenou sjezdovku ve střední Evropě. Svah má délku 350 metrů, vlek, umělé zasněžování a v případě nepřízně počasí i umělý povrch. Přes zimu zde působí instruktoři pomáhající s výcvikem dětí i dospělých. Středisko má zázemí s občerstvením, ubytováním pro 94 osob, se servisní obsluhou a s půjčovnou výzbroje pro lyžaře. Od letošního roku bude v provozu dopravníkový pás pro nejmenší lyžaře. Areál nabízí též noční lyžování. Více na www.sportnemcicky.cz.

2. Ski areál Olešnicena Moravě
V areálu najdete sjezdovku o délce 500 metrů, s převýšením 100 metrů, vybavenou sněžnými děly. Samozřejmostí je údržba sjezdovky rolbou. V provozu jsou vleky s kapacitou 1500 lyžařů za hodinu, nejmenším lyžařům je k dispozici zdarma dětský vlek. V nabídce areálu je lyžařská škola pro děti i dospělé, lyžařská školka pro maminky s dětmi, večerní lyžování a na své si přijdou i snowboardisté. Zázemí tvoří půjčovna a servis lyží, občerstvení, ubytování v turistické ubytovně přímo pod svahem či parkoviště zdarma. Více na www.ski-areal.cz.

3. Lyžařský vlek Zbraslav u Brna
Ve Zbraslavi si zalyžujete na dvou 300metrových sjezdovkách s převýšením 40 metrů, na snowboardisty čeká speciálně upravená sjezdová zmola. Sjezdovky mají střední až lehkou obtížnost a jsou vybaveny vlekem s kapacitou 700 lyžařů za hodinu. Areál má možnost přisněžování spodní části, navážení přírodního sněhu a úpravy sněžným skútrem. Parkování je možné na konci obce Zbraslav. Více na www.lyzovani-zbraslav.cz.
4. Ski areál Blansko – Hořice
V areálu jsou k dispozici 2 vleky, pro náročnější lyžaře je určen vlek o délce 315 m s převýšením 74 m, pro méně náročné pak vlek o délce 170 m s převýšením 43 m. Sjezdovky jsou upravovány rolbou a celý areál může být uměle zasněžován. Občerstvení je přímo na místě u stánku, případně lze využít blízké restaurace. Parkovat zdarma lze 400 m od lyžařského komplexu. Areál nabízí i lyžařskou a snowboardovou školu pro začátečníky i pokročilé. Přihlášení dětí od 5 let do lyžařského kroužku můžete na e-mailové adrese ski.team.blansko@seznam.cz   Více na www.skihorice.cz
5. Lyžařský areál Klínek, Předklášteří
Lyžařský areál „Klínek“ nabízí tři upravené sjezdovky s převýšením 100 metrů a celkové délce 1660 metrů, jedna z nich umožňuje noční lyžování. Dopravu lyžařů zajišťuje jeden vlek, v rámci dětské školy je k dispozici i vlek pro děti. Areál je vybaven sněžnými děly a rolbou. O začátečníky se postarají zkušení instruktoři ve víkendové lyžařské a snowboardové škole. Na okraji sjezdovky je možno sáňkovat a bobovat. Parkoviště je 100 m od vleku, občerstvit se můžete v bufetu přímo pod svahem. 
Více na www.vlekpredklasteri.cz.
6. Ski areál Filipov
Ski areál se nachází za obcí Javorník nad Veličkou v Bílých Karpatech. Areál je vhodný jak pro lyžaře, tak pro snowboardisty. Zalyžovat si můžete na dvou tratích – hlavní sjezdovka má délku 550 metrů a převýšení 85 metrů, dětská sjezdovka pak 80 metrů a převýšení 10 metrů. Lyžařům jsou k dispozici dva vleky s kapacitou 950 osob za hodinu, areál je vybaven sněžnými děly a osvětlením pro noční lyžování. Občerstvení naleznete přímo u vleku. Více na www.Skifilipov.cz.
7. Lyžařský areál Hluboké u Kunštátu
Areál se nachází v obci Hluboké, 5 kilometrů od Kunštátu. Převýšení sjezdovek je 70 metrů, celková délka sjezdovek 420 metrů. Sjezdovky jsou orientovány severovýchodním směrem. V provozu celkem dva vleky, jeden teleskopický, druhů dětský s úchopem lana. V areálu občerstvení bufetového typu, provoz závisí na přírodním sněhu. Více informací naleznete na www.lyzovani-hluboke.cz.
8. Lyžařský areál Uhřice
Lyžařský areál v Uhřicích je v provozu od roku 2000. Nabízí sjezdovku o délce 240 metrů s převýšením 44 metrů. Samozřejmostí je noční osvětlení sjezdovky a bezplatné parkování přímo u areálu. Sjezdovka je vybavena sněžnými děly, v provozu občerstvení se sociálním zázemím na vrcholu sjezdovky. Svah je pravidelně upravován rolbou. Více informací na www.sportturist.net.
9. Lyžařský areál Radějov - Štěpničky
Sjezdovka o délce 450 metrů a převýšení 75 metrů, k dispozici dva vleky s kapacitou 1000 osob/hodinu. Lyžařský areál je vybaven kompletním sociálním zázemím včetně oddychové zóny a občerstvení. Umělé zasněžování svahu. Více informací na www.sjezdovkaradejov.cz.
10. Lyžařský areál Nedvědice
Sjezdovka Nutrie, délka 380 metrů, převýšení 94 metrů, vlek Poma. Sjezdovka Kovářová, délka 420 metrů, převýšení 100 metrů, vlek Poma. Sjezdovka Býšovec, délka 250 metrů, převýšení 60 metrů, vlek typu háček. Více na www.nedvedice.cz.
11. Lyžařský areál Nové město na Moravě
Nabízí jednak sjezdovku na Harusáku, ale také především celou škálu běžkařských tras od Nového Města až po Kadov, přes Vlachovice, Sklené, Tři Studně, Rokytno, Fryšavu, Samotín atd. Více na lyzovani.nmnm.cz.
Přehled ke stažení v dokumentu PDF je zde: ckkolyzarske_arealy_jm.pdf
Ski Busy na Českých horách naleznete na stránkách Kalimera.